Lesbické rodičovství

My programmer is trying to persuade me to move to .net from PHP. I have always disliked the idea because of the costs. But he's tryiong none the less. I've been using Movable-type on numerous websites for about a year and am concerned about switching to another platform. I have heard very good things about blogengine.net. Is there a way I can import all my wordpress posts into it? Any kind of help would be greatly appreciated!

cialis doseage
cialis with propranolol
https://cialis2walmart.com">cialis otc
- cialis for women dosage social groups
https://cialis2walmart.com/# - cialis walmart
cialis coupon code website

tohle je jen dalsi ukazka toho, jak muze byt rodic bit absenci pravniho ramce pro svuj pripad. Kdybyste mela se svou ex soudni dohodu o uprave styku, v niz by bylo, ze na vanoce bude syn stridave u vas a u ni, tak by to sice bylo smutne pro vase rodice i partnerku, ale respektovali by to a byla byste usetrena tech silenych tlaku navic. Uz tak jich mate dost.
Zitra sem snad uz hodim ten clanek.

tvým pochybnostem se vůbec nedivím, zvlášť je když - jak píšeš - tvoje rodina vlastně posiluje (argumenty o bránění střídavé péči jsou typické).. podle mě krkavčí matka nejsi, naopak, bereš v úvahu zájem dítěte a tvůj syn je navíc už dost velký na to, aby si uměl říct, kde chce být a s kým. navíc v hlavách většiny lidí je představa, že dítě je doma jen na jednom místě. jenže když se jeho rodiče rozejdou a oba zázemí poskytují (u vás ten dojem mám) i nadále, má domovy dva!! to jen okolí to vnímá s rozpaky.. nic si nevyčítejte, Petro, a ty Vánoce "po jeho" mu dovolte-)

Pravda, možná už podléhám hysterii. Jsem osoba náchylná k neustálému pochybování, především o sobě samé.
Vánoce syna u mojí Ex se skutečně ukázaly jako velký problém, údiv jsem spatřila i ve tvářích svých velmi tolerantních rodičů. A doma?
"Nikdy bych nedopustila, aby moje dítě nebylo na Štědrý den se mnou."
"A co bys dělala, kdyby třeba biologický otec požadoval střídavou péči, nehodlal by ustoupit a soud by jeho nárok uznal?"
"Udělala bych u soudu všechno pro to, aby se to nestalo. Nikdy bych nepřistoupila na střídavou péči. A kdyby se nedalo nic dělat, byla bych hrozně nešťastná."
"Ale co bys všechno udělala? Tahala by ses o to dítě ve dveřích?"
"Nic takového jsem neřekla..."
Dál už se rozhovor nerozvíjel příliš konstruktivně (a navíc už takhle mám trochu černé svědomí, že ten úryvek dialogu uvádím) - ale nedá mi to...
Jsem skutečně krkavčí matka? Mám v ruce všechny trumfy, nemusela bych vůbec nic. Syn by mohl nadále vyrůstat jen se mnou a novou partnerkou. Nebo bych prostě mohla Štědrý den zatrhnout, i když to přání vyjádřil sám... (A já věřím, že s ním moje Ex nemanipulovala, a) protože věřit musím, jinak bych se samým podezíráním zbláznila b) protože asi před měsícem mi při našich domluvách na vánoce sama řekla, že si myslí, že by syn měl být se mnou. Změnu jeho názoru vyvozuje z toho, že se trochu inspiruje svými nevlastními sestrami... letos budou také na vánoce s matkou, tedy s partnerkou mojí Ex... Jedna z nich je mu věkem hodně blízká a má ji dost rád.
Takže mi ta otázka stále víří hlavou: jsem krkavčí matka, má moje dítě v hlavě binec, neví, kde je doma...?

Dobre,
sepisu ho, v maximalni mozne mire vas budu citovat. A kdybyste k nemu pak mela pripominky, nebude problem je tam zpetne zapracovat.

Ozývám se opět po odmlce... Vzkaz pro AG - možná bude přece jen lepší, když ten článek sestavíte vy. Máte asi na to i více času, já bych ho mohla zkusit napsat tuto neděli, ale nemůžu to slíbit na 100%.
Pro Ines - nevím, jestli jsem to v dokumentu byla já, ale nejspíš ano, v té době jsem neviděla jinou českou L matku vystoupit v médiích. Byl to příspěvek v pořadu LeGaTo z roku 2004.

Váš článek na tomto webu mě nasměroval k otázce, zda-li cca před pěti lety nešla o vás reportáž v jednom, dnes již nejmenovaném televizním dokumentu ???
Moc dobře si z paměti tento příspěvek vybavuji,
bylo to tenkrát, navzdory naprosté právní pustině v tomto státě, skutečně pozoruhodné.
Myslím, že stejně, jako tehdy, (pokud se tedy jednalo o vás) bude i nyní Váš příběh, opět smysluplným přispěním... jako náhled pod pokličku do skutečně životních záležitostí nás všech L-(matek či nematek).
Věřím, že vdor osudu s Vaší osobností jistě překonáte a veškeré sebenepříjemnější nesnáze časem odezní a situace, zvláště pro syna bude snadnější... a ještě, naprosto souhlasím s Vámi, že ač ne zcela dořešené všemi směry, možnost uzavření RP v naší republice má nezanedbatelnou hodnotu.

Chápu. Já bych určitě neřekla, že registrovaný partnerství není potřeba, protože se to dá všechno ošetřit jinak. Zákonný potvrzení má samosebou kvelkou symbolickou hodnotu a proměňuje vnímání věcí. Stejně tak je důležitá právní úprava vztahů k dětem. Já jsem tu svou otázku mířila k té konkrétně popsané situaci a pocitu Petry. Petra dost přesvědčivě popsala, jak v jejím případě funguje symbolická hodnota registrovaného partnerství. AG nabídla vysvětlení k čemu by bylo právní ukotvení vztahu k dítěti. Obecně tomu rozumím, je to důležitý. Osobně spíš spolíhám na dobrý a komunikující vztahy s blízkýma i bývalýma blízkýma.

a muzu tedy pocitat s vasim clankem? Nebo ho mam napsat ja s tim, ze hlavni cast (90 %) bude presna citace toho, co jste napsala zde na foru? A ja pridam akorat zasazeni do celkoveho kontextu?

Děkuju za "pochvalu" od Petry 2 (označila jsem se tedy jako Petra 1 :-))), abychom se od sebe poznaly). Neříkám, že jsem nedělala nějaké chyby a někdy to bývá hodně těžké, např. včera mi syn oznámil, že chce být na vánoce u rodiny Ex (žije s novou partnerkou a jejími dětmi, které ona má ve střídavé péči s manželem)... Je to pro mě vážně náročné, vánoce mám moc ráda a jsou pro mě rodinným svátkem, budu smutná. Ale už loni kdy jsme se dohadovaly hodně, jsem navrhovala střídání po rocích. Takže to dodržet musím. Mojí současné partnerce se to nelíbí vůbec, ale v tomhle věc vždy nechává na mě. Náročné budou jistě reakce okolí, které už se dost podivuje, jak ho má moje Ex často. V tomhle jsou lidé dost ovlivněni tím, že to prostě není "krevní poutu", až mě někdy jejich reakce šokují. (Často, když jsme spolu ještě žily, byla jedna z reakcí: "A jak ho vlastně tvoje partnerka bere?") Jak asi, když k němu vstávala, přebalovala ho, jezdili jsme společně v noci do nemocnice na píchání oušek... nevím. Nejvíc mě šokovala reakce jedné kamarádky lesby, která žije už patnáct let s partnerkou, z manželství měla syna (8 let), když spolu žít začaly, pak se jim narodilo ještě další dítě. Řekla mi, že by moje Ex měla "mít rozum" a sama se všech kontaktů vzdát, protože syn bude mít v hlavě binec. Takhle je ještě malý a rychle by zapomněl. A taky se nám bude motat do výchovy (mně a mojí nové partnerce) a nás to bude štvát (jako je štval zájem bio otce a raději by byly, kdyby zájem neměl.) No, je to domlouvání někdy fakt děsné a složité, ale abych ji vyškrtla, když o něj zájem má a on ji bere jako rodiče (a mockrát jsem mu to tak vysvětlovala, že ona jeho rodič je)?
Co se týče Kateřiny - asi už vše bylo v reakci AG řečeno, já k tomu můžu jen podotknout, že jsem sama byla přesvědčená o tom, jak mezi mnou a partnerkou půjde po rozchodu vše hladčeji, protože jsme obě rozumné. Ale asi to fakt není možné... nějak jsme se sice domluvily, ale je to asi stejné jako s registrovaným partnerstvím, když jeho odpůrci říkali - "všechno můžete vyřídit u notáře pomocí smluv"... a nebyla to zdaleka pravda. Pak je tu další aspekt, vliv uzákoněného svazku na to, jak tento svazek bere rodina a společnost. A to můžu srovnat, protože mám za sebou dlouhý vztah, který neměl šanci "dostat papír" a teď vztah registrovaný. Přestože jsem dřív neměla (ani moje Ex) problém s rodinou, okolím, ten punc úředního posvěcení má velkou váhu - těžko se to popisuje, ale hmatatelně ji cítím. Např. pro rodinu mojí současné partnerky byla naše svatba velmi významným krokem k tomu, aby její orientaci a náš vztah přijali! A pomohlo jim k tomu hodně i to, kolik jsme měly na obřadu a oslavě příbuzných (z mé strany) a kamarádů, kolegů a jak to všichni brali.
Něco podobného by jistě fungovalo i u dětí - kdybychom dosáhli právního postavení druhé partnerky jako rodiče (a nezáleží na tom, že v současné chvíli už je to moje Ex..., vždyť se rozvádí půlka párů a jejich vztahy k dětem jsou právně ukotveny.) Bylo by to jasněji deklarováno a společností pak lépe přijímáno, tomu pevně věřím - a mně by se lépe mluvilo např. ve škole, kde jsem dnes asi za exota (nejen lesba s dítětem, ale "rozvedená" a ještě se kluk stýká s bývalou)!

klobouk dolů před tím,jak se Petra 1 :-) chová - dosvědčuje, že fakt vyzrálá osobnost je. Nemyslí jen na sebe a přítomnost (přestože Ex se synem opravdu pojí "jen" ta citová vazba, právní povinnosti ani práva nemá). Tento přístup by sice měl být samozřejmostí - ale ve většině případů nebývá..Tak máte můj obdiv!

To je prave to! V tomto pripade (Petra a jeji ex) se jedna o dospele osoby, ktere se i pres ruzne peripetie nakonec dohodnou. Ale je ciste na libovuli Petry, jestli dovoli sve Ex, aby se s ditetem vidala. Pritom to je v zajmu ditete, kdyz k ni ma citovou vazbu. Kdyby to bylo potvrzeno soudne, opravdu by to domluvy ulehcilo a zpruzracnilo.
Takhle jsou odkazane na svuj zdravy rozum a to fakt neni samozrejme. Hodne vekem dospelych lidi vidi jen sebe a msti se a prehlizi zajmy ditete, chova se nedospele atd atd.

A dale - jeji soucasna pritelkyne, ktera s ni zije, dite s ni vychovava, uzavrela s Petrou RP, muze ted na matku tlacit, aby styk ditete s jeji Ex neumoznovala, ze nema narok, ze k diteti vlastne uz zadny vztah nema atd atd. A opet - kdyby zde existovala soudni dohoda, matka by byla techto tlaku usetrena. Protoze narok by byl potvrzen soudne!

Za osla nejste, ale prijde mi vase uvazovani trochu naivni. A mozna jste mela v zivote stesi, ze jste nemusela zadnou takovou situaci nikdy resit.
Nebo jste mela stesti na konstruktivni vyzrale osobnosti ve vasem okoli.
Hodne lidi ale dela svym byvalym z zivota peklo casto to jsou prave a pouze instituce, ktere je dokazi usmernit.

Moc zajímavá diskuse. Nerozumím, ale tomu, proč je připisována taková důležitost právnímu ošetření. Připadá mi to složitá a citlivá situace, která určitě vyžaduje neustálý vyjednávání a balancování na obou stranách, ale jak by se to mohlo změnit jinak než neustálou oboustrannou komunikací? Čemu by pomohlo, kdyby bylo soudně nařízeno, že se Petro tvůj syn může s bývalou partnerkou vídat tak a tak často, když je to něco, na čem jste schopny se dohodnout i bez toho? Asi budu s touhle otázkou trošku za osla, že jo?

Pokud budete ochotna, napiste ho. Vas pripad je hrozne zajimavy tim, ze je to ukazka konkretniho zazivaneho dusledku presne tech pravnich nedostatku a vakua, ktere v CR panuji a na ktere se tu snazime upozornovat. Ze to, na co upozornujeme, neni jen umele vytvoreny problem, ale PROBLEM REALNY, ktery se negativne odrazi jak na detech homo-paru, tak na samotnych partnerech.
Takze clanek urcite napiste. Idelane rozvedte to, co jste napsala zde na foru, to bylo trefne.

V tom případě bych to asi chtěla rozepsat podrobněji - nemějte obavy, žádné očerňování bývalé, spíš bych chtěla napsat ty zádrhele, ke kterým se rozejitý pár může dopracovat. Obě strany mají pocit, že jsou v právu a buď se dohodnou nebo nemají šanci (a nakonec ani to dítě.) My volíme první cestu, ale místy to zaskřípe a nějaká soudní dohoda, závazný rozpis "styků s dítětem" apod. by byl dobrý... a pak ty vztahové aspekty... např. kdyby to bylo jako ve Španělsku, nechala bych do rodného listu zapsat bývalou partnerku, protože ji vnímám jako tu, se kterou se nám Kryštof narodil... Netvrdím, že by to vyřešilo všechny vztahové nesnáze, ale něco by bylo "dáno"...
Ale zpět k vaší otázce - můžu ten článek napsat, když budete chtít.

Vas pribeh je strasne zajimavy a poucny. Mohla bych bych ho pouzit jako samostatny clanek do teto sekce? Neco jako "konkretni priklad dopadu soudni nedoresenosti"?

V žádném případě. Vztah se rozpadal dva roky (ex si našla jinou přítelkyni, ale nějak to ani jedna z nás nedokázala rychle ukončit... přece jen dítě, dlouhá léta za námi), s novou partnerkou žiju rok a uzavřely jsme RP...

škoda, že jste se rozešly. Nešlo by to přece jenom dát dohromady?

Ahoj holky, jen bych vás chtěla pozdravit a popřát vám, ať máte hodně síly a vztah vydrží. Píšete, že uvítáte reakce... Moje zkušenost je docela specifická a dnes už si připadám jako "menšina v menšině v menšině". Hned vysvětlím: první "odlišnost" - zjištění, že jsem lesba. Někdy kolem 17 let. Coming-out, v rodině, u přátel, na vysoké atd. Od 20 společný život s přítelkyní, v roce 2001 se nám narodil syn z umělého oplodnění (jsem bilologická matka) - další odlišnost. Od roku 2004 rozpad vztahu (definitivní rozchod až po dvou letech). Celkem jsme tedy spolu byly 13 let. A musím říct, že občas bych přivítala možnost řešit věci soudně, aby odpadly neustálé dohady. Beru bývalou partnerku jako rodiče dítěte, syn se s ní stýká intenzivně (2 všední dny v týdnu + jednou za 14 dní celý víkend), ale některé komunikační problémy mezi námi by jistě lépe šly vyřešit při nějaké "psané" dohodě. Dodneška jsem se nezbavila pocitu viny za rozpad vztahu - vůči synovi (přivedla jsem ho do netradiční rodiny a ta se ještě ke všemu rozpadla!)Někdy si připadám jako mezi mlýnskými kameny mezi bývalou a současnou partnerkou - jedna má pocit, že ta druhá není rodičem, max. nějakým méně hodnotným, náhradním, druhá se cítí být rodičem, protože už se o syna rok intenzivně stará spolu se mnou a bude se starat i nadále... Občas nastávají docela absurdní situace a já jsem jen ráda, že není znám biologický otec... , který by jistě do vztahových třenic přidal své.
Snad můj příspěvek vyznívá příliš skepticky, ale zdá se mi, že v dohadech a hádkách nejspíš není rozdíl mezi hetero a homo dvojicemi. Pokud je ve vztahu dítě, je to o to těžší kvůli neexistenci právního rámce. Bývalá i současná partnerka vyjadřují obě stejnou rozladěnost: "nejsme DOST rodiče" a jejich nespokojenost směřuje ke mně. Někdy si připadám, že jsem se svým biologickým mateřstvím dopustila na obou neuvěřitelné křivdy...

my uz nejake zkusenosti mame, i pravni. S rozvodem, jinymi soudy atd. Vetsinu podkladu pro soud jsme si pripravovaly samy. Nejsme zadne odbornice, ale pokud bychom mohly nejak pomoct, pomuzeme. Kdyztak pokud by bylo s cim, napiste nam: lesba@drbna.cz

Jinak bych mela hodne otazek: napriklad kde bydlite - co se velikosti mesta tyce. Male mesto? velke? Ktery soud se vas takto ptal? V dnesni dobe mi to prijde dost skandalni, podstoupit toto u soudu... to si rika snad o nejake zverejneni.

S přítelkyní nás čeká ještě spousta překážek,bohužel zatím spolu žít nemůžeme, neboť není kde.Ani jedna ještě nemáme po rozvodu a vyřešené bydlení.manžel mé přítelkyně jí dělá ze života peklo.Nemáme moc peněz na právníka, takže se snažíme bránit se samy.Už jsme toho překonaly hodně včetně přiznání rodičům,což je v tomhle věku dost odvaha.Je toho hrozně moc co napsat,chtěla bych se pokusit o knihu,tak uvidíme.

Dobrý den, to co jme s přítelkyní prožily by vydalo na knihu..Byla jsem 14 let vdaná,ale 10let jsem bojovala s myšlenkou,že jsem homosexuální.Letos v únoru jsem si našla přítelkyni,též vdanou(19let)manželovi jsem to řekla a začalo peklo na zemi.Zdlouhavý soud o děti, kde mě srážela sociál.pracovnice i manžel,po třech stáních se nakonec rozhodlo na zákl.dohody.Pomohlo mi,že mladší dcera chtěla být za každé situace se mnou.Byl proveden výslech dcer a otázky typu:Osahává tě maminka??nebo:osahává se maminka s přítelkyní ve tvé společnost a spousta dalších otázek se mi dost nelíbily.