Příběh Petry

Důsledky právního vakua po rozchodu partnerek vychovávajících dítě

Příběh Petry
V diskusi pod jedním článkem se objevilo několik zajímavých příspěvků od Petry, která v nich popisuje konkrétní zádrhele a problémy, které se objevily a objevují po rozchodu se svou bývalou přítelkyní. Problémy související s tím, že spolu měly a společně vychovávaly syna, jehož je Petra biologickou matkou a její bývalá přítelkyně vůči němu tedy nemá žádná práva, ačkoli mu několik let byla druhým, rodičem. Ale právní rámec pro jejich situaci chybí a jsou na tom biti všichni tři.
Jak se bude situace mezi Petřinou Ex a jejím synem dále vyvíjet, záviselo pouze na Petřině rozhodnutí. Jelikož jí jde především o zájem syna, který má k její Ex citovou vazbu, rozhodla se, že jim nebude bránit ve styku a udělá vše pro to, aby jejich kontakt fungoval i po rozchodu. Před takovýmto přístupem nelze jinak než smeknout, kor když se dovíte, že Petra má novou přítelkyni, s níž žije a s níž uzavřela registrované partnerství a zatrhla-li by své Ex kontakt se synem, zbavila by se tak moha výčitek a konfliktů. A nejen se strany své partnerky, ale i rodičů. Ti totiž, objeví-li se nějaká náročnější situace (Vánoce…) zpochybňují nároky Petřiny Ex na kontakt se synem. Opět – důsledek absence právního rámce.

Jediný, kdo tento kontakt brání bez ohledu na obtíže, je Petra. Protože ví, že syn má její Ex rád a poškodila by jeho, pokud by v kontaktu bránila. Jedná v nejlepším zájmu dítěte, ale bohužel nemá nejmenší podporu v zákoně. Ani ona ani její bývalá partnerka, která by určitě využila možnost potvrdit svoje nároky vůči chlapci i právně, bylo-li by to možné. A to ještě za trvání vztahu s Petrou – buď adopcí nebo jinou institucí k tomu určenou (rodič de facto..). Jelikož u nás však žádná taková možnost neexistuje, jsou obě ženy odkázané na svůj zdravý rozum, snaží se na styku s dítětem dohodnout samy, bez podpory v zákoně, a jelikož tuto oporu nemají a jedná se pouze o neformální dohody, může je kdykoli kdokoli zpochybňovat a Petra se tak často ocitá mezi mlýnskými kameny.

Právnímu vakuu kolem dětí vyrůstajících ve stejnopohlavních párech, se věnujeme i v těchto článcích:
» Nedovolte L&G jedincům mít děti, nebo změňte zákon!
» Svěření dítěte do péče
» Hlavní nepřátelé G&L rodičovství
» Rodič de facto
» Naše obavy – otec známý!
» A zde debata, v níž se objevil Petřin příběh

Se souhlasem Petry jsem její příspěvky v diskusi použila pro tento článek, takže teď nechám promluvit ji. Píše konstruktivně, trefně, výstižně, já jsem doplnila pouze mezinadpisy:


» PETRA, ŘÍJEN 2007:


"Rozvedené" lesby


Ahoj holky, jen bych vás chtěla pozdravit a popřát vám, ať máte hodně síly a vztah vydrží. Píšete, že uvítáte reakce... Moje zkušenost je docela specifická a dnes už si připadám jako "menšina v menšině v menšině". Hned vysvětlím: první "odlišnost" - zjištění, že jsem lesba. Někdy kolem 17 let. Coming-out, v rodině, u přátel, na vysoké atd. Od 20 společný život s přítelkyní, v roce 2001 se nám narodil syn z umělého oplodnění (jsem biologická matka) - další odlišnost.

Od roku 2004 rozpad vztahu (definitivní rozchod až po dvou letech). Celkem jsme tedy spolu byly 13 let. A musím říct, že občas bych přivítala možnost řešit věci soudně, aby odpadly neustálé dohady. Beru bývalou partnerku jako rodiče dítěte, syn se s ní stýká intenzivně (2 všední dny v týdnu + jednou za 14 dní celý víkend), ale některé komunikační problémy mezi námi by jistě lépe šly vyřešit při nějaké "psané" dohodě. Dodneška jsem se nezbavila pocitu viny za rozpad vztahu - vůči synovi (přivedla jsem ho do netradiční rodiny a ta se ještě ke všemu rozpadla!). Někdy si připadám jako mezi mlýnskými kameny mezi bývalou a současnou partnerkou - jedna má pocit, že ta druhá není rodičem, max. nějakým méně hodnotným, náhradním, druhá se cítí být rodičem, protože už se o syna rok intenzivně stará spolu se mnou a bude se starat i nadále...

Občas nastávají docela absurdní situace a já jsem jen ráda, že není znám biologický otec... , který by jistě do vztahových třenic přidal své. Snad můj příspěvek vyznívá příliš skepticky, ale zdá se mi, že v dohadech a hádkách nejspíš není rozdíl mezi hetero a homo dvojicemi. Pokud je ve vztahu dítě, je to o to těžší kvůli neexistenci právního rámce. Bývalá i současná partnerka vyjadřují obě stejnou rozladěnost: "nejsme DOST rodiče" a jejich nespokojenost směřuje ke mně. Někdy si připadám, že jsem se svým biologickým mateřstvím dopustila na obou neuvěřitelné křivdy...

Vánoce


Někdy to bývá hodně těžké, např. včera mi syn oznámil, že chce být na vánoce u rodiny Ex (žije s novou partnerkou a jejími dětmi, které ona má ve střídavé péči s manželem)... Je to pro mě vážně náročné, vánoce mám moc ráda a jsou pro mě rodinným svátkem, budu smutná. Ale už loni kdy jsme se dohadovaly hodně, jsem navrhovala střídání po rocích. Takže to dodržet musím. Mojí současné partnerce se to nelíbí vůbec, ale v tomhle věc vždy nechává na mě. Náročné budou jistě reakce okolí, které už se dost podivuje, jak ho má moje Ex často. V tomhle jsou lidé dost ovlivněni tím, že to prostě není "krevní poutu", až mě někdy jejich reakce šokují. (Často, když jsme spolu ještě žily, byla jedna z reakcí: "A jak ho vlastně tvoje partnerka bere?") Jak asi, když k němu vstávala, přebalovala ho, jezdili jsme společně v noci do nemocnice na píchání oušek... nevím.
Vánoce syna u mojí Ex se skutečně ukázaly jako velký problém, údiv jsem spatřila i ve tvářích svých velmi tolerantních rodičů.

Důležitost právního rámce a oficiálního posvěcení


No, je to domlouvání někdy fakt děsné a složité, ale abych ji vyškrtla, když o něj zájem má a on ji bere jako rodiče (a mockrát jsem mu to tak vysvětlovala, že ona jeho rodič je)?
Byla jsem sama přesvědčená o tom, jak mezi mnou a partnerkou půjde po rozchodu vše hladčeji, protože jsme obě rozumné. Ale asi to fakt není možné... nějak jsme se sice domluvily, ale je to asi stejné jako s registrovaným partnerstvím, když jeho odpůrci říkali - "všechno můžete vyřídit u notáře pomocí smluv"... a nebyla to zdaleka pravda. Pak je tu další aspekt, vliv uzákoněného svazku na to, jak tento svazek bere rodina a společnost. A to můžu srovnat, protože mám za sebou dlouhý vztah, který neměl šanci "dostat papír" a teď vztah registrovaný. Přestože jsem dřív neměla (ani moje Ex) problém s rodinou, okolím, ten punc úředního posvěcení má velkou váhu - těžko se to popisuje, ale hmatatelně ji cítím. Např. pro rodinu mojí současné partnerky byla naše svatba velmi významným krokem k tomu, aby její orientaci a náš vztah přijali! A pomohlo jim k tomu hodně i to, kolik jsme měly na obřadu a oslavě příbuzných (z mé strany) a kamarádů, kolegů a jak to všichni brali.

Něco podobného by jistě fungovalo i u dětí - kdybychom dosáhli právního postavení druhé partnerky jako rodiče (a nezáleží na tom, že v současné chvíli už je to moje Ex..., vždyť se rozvádí půlka párů a jejich vztahy k dětem jsou právně ukotveny.) Bylo by to jasněji deklarováno a společností pak lépe přijímáno, tomu pevně věřím - a mně by se lépe mluvilo např. ve škole, kde jsem dnes asi za exota (nejen lesba s dítětem, ale "rozvedená" a ještě se kluk stýká s bývalou)!

Petra, říjen 2007



Závěr


Petra vše vystihla brilantně. Když to shrnu: více než polovina jejích problému pramení z toho, že pro svůj pro syna nejlepší postup co se týče styku s bývalou partnerkou, nemá žádnou právní podporu. KDYBY BYLO SOUDNĚ DÁNO, ŽE BÝVALÁ PARTNERKA PETRY MÁ NÁROK SYNA VÍDAT, KDYBY EXISTOVALA SOUDNÍ DOHODA O ÚPRAVĚ STYKU, NEMOHLI BY ANI RODIČE PETRY ANÍ JEJÍ PŘÍTELKYNĚ TENTO NÁROK ZPOCHYBŇOVAT. A nemohly by zpochybňovat ani všechny dílčí domluvy. Například Vánoce – bylo by dáno soudně, že syn bude střídavě u matky a střídavě u její ex. A odpadly by všechny ty nátlaky, kterým teď Petra musí čelit.

Děkuji Petře, že mi dovolila použít své příspěvky pro tento článek.
Anna Jančaříková (2007-10-28 23:51:19)

VSTUP DO DISKUSE (Počet reakcí: 3) » (dnes: 0)



 
Část tohoto portálu má inzertní charakter. Zadávání nepravdivých údajů je v rozporu se zákonem.
Provozovatel portálu lesbickykoutek.cz neodpovídá za případné vzniklé škody uživatelů seznamky na tomto serveru.